S vydáním přílohy o biosekuritě a předcházení infekčním chorobám skotu v červnovém Našem chovu vznikla polemika o tom, jestli je vhodné nebo naopak nepatřičné vakcinovat při ozdravování stáda skotu od BVD:
MVDr. Zbyněk Dvořák, MSD Animal Health
Na základě článků zabývajících se problematikou bovinní virové diarhoey (BVD) v mimořádné příloze Našeho chovu s názvem Biosekurita a prevence infekčních chorob skotu bych rád upřesnil některá nepřesná a příliš zobecněná fakta o ozdravování od této choroby.
Ozdravování od BVD ve světě
Česká republika je zemí s intenzivním hospodářstvím a i přes snižující se stavy hospodářských zvířat je koncentrace zvířat a blízkost farem mnohem vyšší než ve skandinávských zemích (Švédsko, Finsko, Norsko, Dánsko), kde probíhaly jedny z prvních programů eradikace BVD v Evropě. Ozdravování v těchto zemích bylo jednodušší např. vzhledem k velké vzdálenosti farem – izolovanosti hospodářství a tudíž i nižšímu riziku re/infekce ze sousední farmy.Systém ozdravování se průběžně vyvíjí a aktualizuje (stejně jako u IBR) a je tedy lepší vycházet z aktuálních nejnovějších programů eradikace BVD – např. v Německu, Švýcarsku, Rakousku, nebo letos zahájených programů eradikace BVD ve Skotsku a Irsku – v zemích které jsou našemu hospodaření a chovu mnohem bližší (než chovy na severu Evropy). Vakcinace samotná sice není schopná eradikovat BVD ze stáda či země a pravdou je, že perzistentně viremické zvíře po vakcinaci stále masivně vylučuje velké množství viru a jeho status PI zvířete je doživotní.
Nicméně během výše zmíněných povinných ozdravovacích programů ve světě je vakcinace doporučována jako preventivní opatření pro zvýšení úrovně biosecurity u chovů s vysokým rizikem re/infekce. Dokud není daný stát ozdraven od BVD pak vakcinace je a bude důležitým nástrojem při kontrole onemocnění. Toto pak dvojnásob platí ve státech jako je Česká republika, kde se BVD ozdravuje jen v některých chovech dobrovolně a prevalence BVD je zde stále vysoká. S tím souvisí i vysoké riziko reinfekce již ozdraveného chovu. Ochrana plodu v první fázi březosti dosažená vakcinací, se pak nabízí jako jasná součást ochrany stáda před infekcí a vznikem nových PI zvířat.
Zde uvádíme otázky, které by si měl každý položit a na základě kterých by měl zvážit riziko onemocnění BVD a využití vakcinace.
1) Jsou v okolí jiné zemědělské podniky zabývající se chovem skotu?
2) Je zde možnost kontaktu zvířat se skotem z okolních farem?
3) Jsou chovy v okolí ozdraveny od BVD?
4) Vstupují do mého chovu osoby provádějící zákroky a úkony, při kterých může dojít k přenesení viru z jiného neozdraveného chovu (inseminační technik, úprava paznehtů, veterinární lékař apod.)?
5) Mám ve svém chovu uzavřený obrat stáda, nebo nakupuji zvířata – znám jejich status BVD?
6) Účastní se moje zvířata výstav?
7) Jsou na farmu přiváženi chovní býci a je znám jejich BVD status?
8) Ozdravuji od BVD a mám pastevní odchov skotu. Může se mi na pastvě narodit PI tele, které se bude pohybovat mezi březími zvířaty?
K čemu vakcinace slouží?
Vakcinace proti BVD má dva základní cíle:
1) Aktivní imunizace skotu
2) Zabránění narození nových perzistentně infikovaných (PI) zvířat
umožněné řádnou vakcinací matek vakcínou, která je určená k ochraně plodů proti transplacentární infekci virem bovinní virové diarrhoe.
Řádná vakcinace proti BVD má tedy aktivně zabraňovat dalšímu šíření infekce v chovu. Kdy pro jednoduchost a snadné využití by rovněž vakcína měla být použitelná bez omezení kdykoliv v průběhu březosti a laktace(což umožňuje i jednoduchou stádovou revakcinaci v jeden den a nikoliv opakovanou manipulaci a re/vakcinaci pouze vybraných kusů – kdy může dojít k chybě a tudíž narušení vakcinačního schématu).
BVD u nás
V současné době, kdy se blíží nejen konec eradikace IBR, ale i mléčných kvót v Evropské unii je potřeba přemýšlet jak dosáhnout nejlepších produkčních výsledků a neztratit možnost otevřeného obchodu s ostatními členskými zeměmi EU. Vzhledem k probíhajícímu ozdravování od BVD u významných obchodních partnerů např. v Německu a Rakousku je potřeba i u nás zjistit prevalenci BVD v našich stádech (potřeba provést vyšetření na úrovni celého státu) a následně začít toto ekonomicky závažné onemocnění cíleně a systematicky řešit.
Řešení
Řešení spočívá nejen v identifikaci statutu farmy z hlediska BVD, důsledné detekci a vyřazování PI zvířat, ale i v systému preventivních opatření pro zamezení reinfekce ozdraveného chovu. Součástí systému prevence před narozením nových PI zvířat je také řádná vakcinace s využitím přípravků, které chrání proti transplacentární infekci virem BVD.
Závěrem je nutné poznamenat, že vakcinace nekomplikuje souběžné ozdravování od BVD. Všechny právě probíhající BVD ozdravovací programy jsou založeny na využití diagnostických metod určených k detekci viru (PCR test , ELISA k detekci antigenu BVD) a tudíž protilátky vzniklé po vakcinaci nebrání ve správné detekci PI zvířat a tak k úspěšnému ozdravení. Souběžná vakcinace s ozdravováním od BVD je tedy možná, v některých případech v závislosti na managementu chovu přímo doporučovaná.
Vakcinace, která zabraňuje narození PI telat – celoživotních vironosičů, pomáhá zajistit účinné řešení biosekurity při (a po) ozdravování BVD.
MVDr. Zbyněk Dvořák
Product Manager
MSD Animal Health
Reakce na komerční sdělení
„Zkušenosti s ozdravováním chovu od BVD“
MVDr. Kamil Kovařčík, Ph.D., Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.
Infekce BVD patří mezi nákazy s velmi složitou, avšak logickou patogenezí a epidemiologií. Pochopení těchto složitostí vedlo k poměrně jednoduchým a velmi úspěšným ozdravovacím programům ve skandidávských zemích. Tento tzv. skandidávský model (bez vakcinace) se stal základem ozdravovacích programů ve všech zemích, ve kterých je dále přizpůsobován dle konkrétních podmínek chovu. Klíčovým bodem těchto programů je vždy identifikace a odstranění perzistentně infikovaných zvířat (vironosičů) z chovu. Vironosič je zvíře, které se nakazí jako plod v prvních třech měsících vývoje, po narození vylučuje velké množství viru a je v podstatě jediným zdrojem infekce pro ostatní zvířata. Ozdravovací programy jsou založeny na odstranění těchto vironosičů z chovu a zabránění infekce nových plodů (z kterých se rodí další vironosiči). Ozdravovací programy probíhají většinou bez vakcinace, v indikovaných případech je používána vakcinace, avšak jen jako doplňkové opatření. Smyslem vakcinace je ve zcela specifických případech posílit imunitu matky s cílem zabránit infekci plodu (intrauterinní infekci). Bohužel žádná vakcína není 100% účinná, tudíž musí být chápána jen jako doplňkové opatření k identifikaci a eliminaci vironosičů. Pokud se bavíme o vakcinaci k zabránění intrauterinních infekcí, máme na mysli vždy vakcíny monovalentní (jen proti BVD), které jsou pro tento účel schváleny. Bohužel tyto vakcíny jsou poměrně drahé a jejich efektivita nebyla zatím žádnou studií objektivně vyhodnocena v terénních podmínkách. Polyvalentní vakcíny (proti více patogenům) jsou pro tento účel naprosto neúčinné a spíše komplikující, tudíž nevhodné.
Základní aspekty této nákazy jsou uvedeny v příloze časopisu Náš chov 6/2013 Biosekurita a prevence infekčních chorob skotu. Do této přílohy bylo umístěno i komerční sdělení, které podle mého názoru odborně snižuje úroveň této přílohy. Jde o komerční sdělení s názvem Zkušenosti s ozdravováním chovu od BVD. Již na začátek upozorňuji na nevhodný název článku, poněvadž pokud se bavíme o ozdravování od BVD, všude ve světě je založeno na identifikaci a eliminaci vironosičů z chovu. Bohužel v článku není o eliminaci vironosičů ani zmínka, naopak sdělení za základ ozdravení vydává vakcinaci, která je považována všude ve světě pouze za doplňkové opatření a to často jen ve zcela specifických případech. Do současnosti není popsán jediný případ ozdravení pomocí vakcinace.
Z tohoto důvodu se pokusím poukázat na jisté nesrovnalosti v článku. Mé pochybnosti nad obsahem a závěry tohoto sdělení vychází z níže uvedených publikovaných faktů (zkráceně):
1. Dne 30. května 2011 bylo odebráno 8 telat ve věku 2 až 4 týdny. Všechna měly vysoký titr protilátek.
2. Okamžitě (předpokládejme, že hned 1. června) bylo zavakcinováno 900 krav a mladého dobytka, revakcinace nebyla prováděna. Dne 24. srpna byl proveden odběr krve od jalovic s negativním výsledkem, proto bylo vakcinováno a revakcinováno dalších 400 jalovic (podle popisu má chov 1100 jedinců?).
3. 20. prosince bylo vyšetřeno 174 telat ve stáří 2 týdny až 4 měsíce, tzn. narozených září až prosinec (což je 3 až 7 měsíců po zahájení vakcinace). Všechny vzorky byly negativní, což potvrzuje, že ochranný účinek vakcíny proti intrauterinní infekci je velmi dobrý (citace autora).
V čem vidím rozpor:
Z patogeneze infekce BVD je zcela zřejmé, že perzistentně infikovaná telata se rodí jako důsledek infekce v prvních třech měsících vývoje plodu. Autor článku udělal zcela nesmyslný závěr o ochranném účinku vakcíny proti intrauterinní infekci na telatech, která touto rizikovou fázi vývoje procházela v období březen – květen, tzn. ještě před vakcinací! Závěr, ke kterému autor dospěl, mohl udělat až u telat narozených nejdříve 8–9 měsíců po vakcinaci, tzn. u telat narozených v únoru 2012 a později (účinnost vakcinace nastupuje nejdříve 2–3 týdny po aplikaci, tudíž s ochranou plodu v červnu ještě nemohu zcela počítat).
Velmi mě na rozdíl od autora zaráží skutečnost, že u telat, která procházela rizikovou fázi vývoje v době popisovaných vrcholících klinických problémů v chovu před vakcinací (březen-květen), a která se narodila v září až prosinci, se nevyskytlo při vyšetření ani jedno PI tele. Když se zamyslím i nad jinými uvedenými fakty, jako např. to že v srpnu bylo 10 namátkově vyšetřených jaloviček negativních, tak to naznačuje i nesrovnalosti v epidemiologii nákazy BVD. Předpokládám-li, že v květnu byly telata pozitivní (podle autora v titru podobném jako po vakcinaci!), tak v srpnu dva měsíce po vakcinaci stáda (všech krav a mladého dobytka) je zarážející, že tyto mladá telata nemají kolostrální protilátky od vakcinovaných a infikovaných matek. A pokud to jsou telata starší, tak by měla mít protilátky po infekci (z období duben-květen), které nemohou v žádném případě v tak krátké době vymizet.
A ještě jeden fakt mě na článku zaráží. Diagnóza klinických problémů byla stanovena na základě nálezu protilátek proti viru BVD (tzn. nepřímém průkazu patogenu), u velmi mladých telat, které mají vysoké hladiny kolostrálních protilátek. Vezmu-li v úvahu i skutečnost, že virus nebyl v chovu diagnostikován (ani u zmetalek, ani u uhynulých telat), připadá mi konečná diagnóza docela odvážná.
Když shrnu výše uvedené připomínky, musím konstatovat, že komerční sdělení odporuje současným znalostem o patogenezi a epidemiologii nákazy BVD. Závěry, které autor vyvozuje z popsaných faktů, nemohou být dávány v tomto konkrétně popsaném případě do souvislosti s účinkem použité vakcíny.
MVDr. Kamil Kovařčík, Ph.D.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.
K příspěvkům je možné diskutovat.
