Únik zvířete se nepovažuje za týrání zvířete. Tato vcelku logická věta má v kontextu připravované novely nařízení k přímým platbám svůj velký význam. Jak jsme již psali zde, do legislativního návrhu dotačních podmínek totiž u platby na masná telata v § 36, stejně tak jako u pravidel na dojené krávy, přibyl nový bod 7 hovořící o tom, že pokud žadatel poruší zákon na ochranu zvířat proti týrání, konkrétně § 2, 4, 5 nebo § 5b, nebude mu dotace poskytnuta. S ohledem na obavy, které toto na první pohled nenápadné ustanovení může vyvolat, jsme celou záležitost konzultovali s pracovníky Ministerstva zemědělství.

Závěr je jasný: Únik zvířete je postihován podle jiných ustanovení, než je postihováno týrání zvířete. V případě úniku zvířete se nevydává odborné vyjádření Krajské veterinární správy (viz § 24a odst. 4 písm. g) zákona na ochranu zvířat č. 246/1992 Sb.), které by následně mohlo sloužit jako podklad pro odmítnutí přiznání platby na telata masného typu.

Touto otázkou se již zabývala i judikatura:

Nejvyšší správní soud Rozhodnutí č: 2893/2013

I. Znakem skutkové podstaty správního deliktu podle § 27a odst. 4 písm. e) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, není jednání, které lze kvalifikovat jako týrání zvířat, ale pouze jednání spočívající v „neučinění opatření nezbytných pro zabránění úniku hospodářských zvířat“, nebo nesplnění povinnosti mít k dispozici nástroje a pomůcky uvedené v § 11 odst. 2 téhož zákona.
II. Samotný únik chovaných hospodářských zvířat, byť opakovaný, nelze automaticky kvalifikovat jako týrání zvířat ve smyslu § 4 odst. 1 písm. k) nebo x) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.11.2012, čj. 9 Ca 299/2009 - 31)
Poznámka: Současné ustanovení § 4 odst. 1 písm. y) zákona na ochranu zvířat bylo dříve písm. x).

• Kompletní znění judikatury v této věci je dostupné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu