Česká verze English version Homepage Kontakty Databáze býků webKUMP Junior team MilujuHovězí.cz Facebook

Hlavní nabídka
Novinky
ČSCHMS
Zápisy
Odchovny PB
Legislativa
Šlechtění a PK
Dotace, programy
Akce, výstavy
Kontakty
Odkazy
Hovězí maso
Burza zvířat
Databáze býků
webKUMP

Plemena
Aberdeen angus
Belgické modré
Blonde d'Aquitaine
Galloway
Gasconne
Hereford
Highland
Charolais
Limousine
Masný simentál
Piemontese
Salers
Aubrac
Parthenaise
Shorthorn
Texas longhorn
Bazadaise
Wagyu
Vosgienne
Rouge des Prés
Andorrské hnědé
Dexter
Pinzgauer

Základní charakteristika plemene

Shorthorn

Původně kombinované plemeno bylo vyšlechtěno před více než 200 lety v severovýchodní Anglii z původního Teeswatera, později nazývaného Durham. Mezi předky teeswatera patří pravděpodobně i holandský skot dojného typu. Díky prezentaci prvních, v tehdejší době hmotnostně výjimečných zástupců, se shorthornům dostalo koncem 18. století značného věhlasu a toto plemeno začalo postupně nahrazovat tehdy populární longhorny. Stalo se tak i díky vyšší odolnosti shorthornů k vedlejším účinkům inbreedingu, ve srovnání právě s longhorny. V minulosti byla významnou vlastností shorthornů také vysoká produkce loje, které se hojně využívalo při výrobě svíček a mýdla.

V letech 1730 - 1780 začalo mnoho významných chovatelů skotu ve Velké Británii s tříděním svých zvířat podle typu a kvality a začali se zaznamenáváním jejich původů. Plemenná kniha shorthorna, vydaná roku 1822 George Coatesem, byla vůbec první plemennou knihu skotu na světě. Bylo v ní zapsáno 710 býků a 850 krav. Coates následně vydal další tři díly PK a poté ji převzal Henry Stafford, od kterého ji v roce 1874 odkoupila nově založená Shorthorn Society of Great Britain and Ireland, která ji vede a publikuje dodnes. K rozdělení PK na masnou a dojnou sekci došlo v roce 1958 a to při vydání jejího 106. dílu. Na začátku 70. let 20. století si chovatelé shorthorna začali uvědomovat, že jejich skot je ve srovnání s moderními francouzskými plemeny, jako charolais či limousine dovezenými přibližně v té době do Velké Británie, příliš malý a nedostatečně osvalený. Kontroverzním krokem k zlepšení těchto vlastností bylo přilití krve francouzského plemene Main-Anjou a roku 1976 byla pak otevřena PK masného shorthorna. Postupem času mnoho chovatelů uznalo, že to byl krok nezbytný k záchraně shorthornského plemene před ztrátou v propadlišti dějin. Roku 2001 byla PK pro linie Maine-Anjou uzavřena, s výjimkou přístupu přes tzv. Grading Register.

Plemenná kniha plemene shorthorn (založená roku 1822), byla v roce 1846 vydána v USA, stala se tak vůbec první PK vydanou v Americe a je doposud vedena společně pro rohatou i bezrohou formu. Americká Asociace chovatelů shorthorna založená chovateli z devíti států vznikla o 26 let později, v roce 1872. V Kanadě byla pak první plemenná kniha publikována roku 1867.

Dnešní masný shorthorn je středního rámce, podsaditý, obdélníkového tvaru těla a velmi dobře osvalený. Hmotnost krav se pohybuje od 630 do 730 kg a býků od 1000 do1100 kg. Mateřské vlastnosti vždy byly a budou velkou předností tohoto plemene. Jalovice brzy dosahují pohlavní dospělosti, jsou velmi plodné a snadno se telí. Krávy mají silný mateřský instinkt a jejich mimořádná mléčnost umožňuje rychlý růst telat do odstavu. Ideální stavba těla umožňuje dlouhodobé využití krav v reprodukci. Hmotnost telat při narození je 36 - 39 kg a býci váží ve 13 měsících 480 - 500 kg. Shorthorni dosahují průměrného denního přírůstku ve výkrmu 1,5 kg při odchovu na pastvině a až 2,5 kg při intenzivnějším výkrmu (vyšším obsahu energie v krmné dávce). Vysoký denní přírůstek umožňuje rychlejší dosažení požadované porážkové hmotnosti, což se pozitivně odráží na vyšším zisku z výkrmu. V současnosti se zvyšuje obliba shorthornů zejména díky nadprůměrným jatečným vlastnostem a mramorování masa (marbling).

Mramorování masa je gurmány vysoce ceněnou vlastností, po které se neustále zvyšuje poptávka zejména v Japonsku a Koreji. Mezi japonskými importéry patří shorthorn mezi preferovaná plemena. U zvířat určených na export do Japonska je požadován prodloužený výkrm s denním přírůstkem 0,8 kg po dobu 200 - 240 dnů. Za takto vykrmený skot se platí průměrně 3.000 $ za kus.

Díky klidnému temperamentu a povolnosti shorthornů se snadno manipuluje i s větším počtem zvířat. Je známo, že postrádají instinkt kopání a nebývají agresivní ani při manipulaci ve stájích či na pastvinách. Temperament je také významným faktorem pro produkci vysoce kvalitního hovězího masa, protože je v silné genetické korelaci s nejvýznamnějším znakem kvality masa - křehkostí. Je to vysoce dědičná vlastnost, která mimo kvality masa ovlivňuje i hmotnost zvířat.

Vzhledem k různým lokalitám, ve kterých je shorthorn chován po celém světě, je třeba podotknout, že produkce, hmotnost a velikost zvířat se liší v závislosti na teplotních pásmech a podmínkách chovu dané oblasti. Díky značné přizpůsobivosti prostředí je toto plemeno velmi vhodné pro chov v marginálních oblastech.

Díky po staletí trvající selekci na optimální a spolehlivou užitkovost, ovlivnil shorthorn více než 30 masných plemen po celém světě. Ačkoliv jsou jeho dnešní stavy v důsledku chovu modernějších plemen významně nižší než před lety, mateřské vlastnosti, stavba těla a excelentní kvalita masa jsou atributy, pro které je shorthorn stále využíván při šlechtění nových plemen.

Shorthorni byli již v počátku jejich šlechtění (1783) dovezeni do americké Virginie, kde bylo toto plemeno nazýváno Durham. Šlo o první zušlechtěné plemeno importované do Nového Světa. Díky svým užitkovým vlastnostem, síle, klidnému temperamentu a ochotě v tahu, byli velmi ceněni americkými osadníky a rychle se šířili napříč celou Amerikou. V roce 1854 začali farmáři ze středozápadu se šlechtěním na masnou užitkovost. Roku 1870 se začali objevovat první geneticky bezrozí jedinci v rohatých stádech, američtí farmáři si rychle uvědomili výhody této vlastnosti a již roku 1881 začali se systematickým programem šlechtění na genetickou bezrohost. Dnes je v USA 60 % shorthornů geneticky bezrohých.

Do Kanady bylo toto plemeno importováno kolem roku 1825 a také zde si rychle získalo své příznivce. Do Austrálie, země kde se skot původně vůbec nevyskytoval, byl shorthorn poprvé dovezen 12 let po prvních importech skotu a to roku 1800. V roce 1803 zde bylo již 2.450 kusů skotu, převážně shorthornů a ti si udrželi oblibu mezi chovateli i na začátku 20. století, kdy bylo dováženo velké množství skotu zebu. Z Austrálie byl shorthorn dovezen roku 1814 na Nový Zéland, kde byl dlouhá léta nejoblíbenějším plemenem vůbec a má zde své příznivce až do dnešní doby.

Shorthorni byli zastoupeni v celém britském společenství a v evropských pobřežních regionech, rozhodujícím způsobem ovlivňovali vývoj tuzemských plemen v Německu, kde dokazuje popularitu tohoto plemene zápis 12.000 zvířat v PK u cca 3.500 chovatelů z roku 1915.

Dalšími významnými zeměmi v chovu masného shorthorna jsou Irská republika, Brazílie, Argentina, Jihoafrická republika, Uruguay a Zimbabwe, ale najdeme ho i na tak exotických místech jakou jsou Seychelské ostrovy, Papua-Nová Guinea nebo Samoa (Polynésie). V polovině 20. století byl importován do Peru.

Do České republiky byl první import zvířat plemene shorthorn uskutečněn v březnu 2010 do chovu Ing. Václava Vacíka v Roupově.
Informace obsažené na webu cschms.cz nesmí být zvěřejněny bez souhlasu autorů. Prohlížením webu souhlasíte s právními podmínkami
Obsah webu: © 1991, 2006 Český svaz chovatelů masného skotu   Design & application: © 1999, 2006 WebApplications.cz